Berou mě jako rezidentku. Ne jako člověka ani tvou přítelkyni.

Ale oni ze mě dělají blázna.

Špiním si za vás ruce, ale na vaší ambasádě se mnou jednají jak s onucí!

Ale pokaždé, když zavolám vás, federály, považujete mě za šílence.

Dřu víc než Afghánci a je se mnou zacházeno jako se špínou.

Lidi, kteří mě znají jako sviňáka se ke mě chovají jako ke sviňákovi.

Ti, kteří mě neznají, vidí kripla a chovají se ke mě jako ke kriplovi.

Chovají se tak ke mně, píšou mi starý role.

Je mi čtyřicetdva a starají se o mě jako o velké dítě.

Budou tam stát se svými zápisníky a cpát mě svými prášky, a když odmítnu, udělají ze mě ještě většího cvoka.

Všechny ty ženušky se ke mně chovají jako ke služce.

Chovaj se ke mně jak k malomocnýmu, protože jsem "špatnej otec."

Uh, šéfé, ne že bych vás nerespektoval, ale můžete se ke mě chovat jako k batoleti nebo mi řekněte co se sakra děje, protože jsem mimo.

Tohle byly mé největší obavy, Herrmanne, že se ke mně nebudete chovat jako k běžnému uchazeči.

Co na mě serou a chovaj se ke mě jako ke kusu hovna.

Když jsem tu... zacházejí se mnou jako s mužem.

Chovali se ke mě, jako bych opravdu byla jejich dcerou od chvíle, kdy jsem je poznala.